„Stále splácíme dluhy, které jdou za státem,“ konstatuje hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

Netolicky 2019Ve své funkci v pořadí pátého hejtmana Pardubického kraje je Martin Netolický sedm let. Do vedení kraje nastoupil krátce po svých třicátých narozeninách. Své místo obhájil i v minulých volbách, kdy se mu podařilo sestavit krajskou koalici bez vítězného hnutí ANO. Přestože dříve avizoval, že podruhé mandát obhajovat nebude, situace se změnila a příští rok (rozhovor vznikal v roce 2019 - pozn. red.) půjde do voleb jako lídr koaliční kandidátky Pro prosperující Pardubický kraj, na které budou kandidáti ČSSD a politického hnutí Společně pro kraj.

U většiny vašich kolegů začínám silnicemi, na půdě svého domácího kraje ale udělám, pane hejtmane, výjimku. Začnu letištěm. Pardubický kraj je jedním z mála, který regionální letiště má. Je jeho třetinovým vlastníkem. Vy jste poměrně velkým kritikem letiště. Jak se podle vás situace do budoucna bude vyvíjet?

Letiště v regionech zejí prázdnotou, a kde prázdnotou nezejí, tam je tvrdě dotuje veřejný sektor. Pokud jako příklad vezmu třeba Mošnov, rozhodně si nemyslím, že by mohl být řazený mezi úspěšná letiště. Byl jsem v debatě s tamním náměstkem pro dopravu a přitom se potkal podle mého zdravý selský rozum se zaslepenou vidinou nějakého úspěchu, který se nedostaví. Stále tvrdím, že veřejný sektor by neměl dotovat z mého pohledu stále ještě luxusní leteckou dopravu, která ani po dotacích není dostupná všem, a to zejména proto, že cenotvorba letenek je úplně jiná než jízdenek. Ty se řídí podle tarifu a v čase se dynamicky nemění, zatímco u letenek jsou to změny ze dne na den, z hodiny na hodinu podle vytížení linky a konkrétního spoje. Proto ani nemohu vědět, kde se v tom systému dotace objeví.

V případě mošnovského letiště bych si dovedl představit dotovanou linku Praha - Ostrava, v takové situaci bych ale musel mít garantovanou cenu, která bude konkurenceschopná s cenou dopravy po zemi.

Za úspěšné nemohu považovat ani jedno z regionálních letišť, protože bez prostředků veřejného sektoru se neobejdou. Nemyslím si, že bychom byli kritičtí, jsme realisté. Byli jsme jimi před výstavbou terminálu, zůstali jsme po výstavbě. Terminál stojí a nastala situace, na kterou jsem upozorňoval. Vzhledem k tomu, že jsem nemohl mít v průběhu času vliv ani na management, nemůže nikdo ani tvrdit, že situace je způsobena krajem. Naopak, kraj vždycky přes kritická vyjádření letišti vždy pomohl, ostatně terminál i společnost samotnou zachránil tím, že na rozdíl od většinového vlastníka poskytl finanční hotovost.

Druhá fáze, která u terminálu nastala a kterou je vlastní provoz, ta samozřejmě stojí peníze. Uplatnění odpisů, provoz objektu, zaměstnanci a podobně. To všechno vede k tomu, že letiště je v mínusu. Překvapivé to není, na druhou stranu nepřijímám argument, že to bylo jasné. Jasné to bylo těm, kteří upozorňovali na budoucí provoz, ti, kteří terminál prosazovali, říkali, že terminál je pro letiště záchrana a že se budou hrnout dopravci.

Před čtyřmi lety jsem hovořil s představiteli tehdejšího Českého aeroholdingu, následně Letiště Praha, hovořil jsem s řadou kolegů, s managementem mnoha letišť u nás i v zahraničí. Udělal jsem si obrázek o fungování letecké dopravy a upozorňoval na to, že to nebude jednoduché. Nemůžeme si myslet, to je mimořádně laická a povrchní argumentace, že můžeme převzít část dopravy přetíženého pražského letiště. To je úplně jiný byznys. Letiště Praha není konkurencí a hlavně my nejsme vůbec žádnou konkurencí pro Letiště Praha. Letiště Praha má před sebou rozvojové projekty, které jsou nákladné, ale je to infrastruktura pro celou Českou republiku propojením Prahy s železniční dopravou a zároveň paralelní dráha.

Naše pardubické letiště, které má EIA na maximálně dvě stě padesát tisíc cestujících a terminál sám by při maximálním provozu zvládl půl milionu cestujících, asi neodlehčí sedmnácti milionům cestujících na pražském letišti. To je úsměvné... Spolupráce v rámci diverzního letiště se navíc nasmlouvává pouze s konkrétními dopravci, a ti mohou být pouze nízkonákladoví. Všichni ostatní budou využívat diverzní letiště Drážďany, Mnichov, Vídeň nebo Katovice. A to z prostého důvodu - to je zázemí, které cestující očekává. To není o jednom malém duty-free shopu a o jednom malém bufetu, který nefunguje non-stop. Bankomat, pokud se nemýlím, tam není, protože nikoho z bankovního sektoru tento prostor nezajímá.

A to je to, o čem musíme mluvit. Hledat varianty pro nízkonákladové dopravce, kteří přivezou méně náročnou klientelu, která chce na letišti trávit co nejméně času. Proto jsme se rozhodli, že budeme velmi aktivní. A aktivita se projevuje v rámci východních zemí, to jest Ukrajina, Rusko. Musíme vnímat především ekonomiku příslušného spojení a to, abychom nedotovali létání. Veřejný sektor tady od toho není a velmi dlouho nebude.

Letecká doprava je pro krajské město i pro kraj samotný okrajová, takže vás po obsáhlé odpovědi přesměruji do důležitější oblasti, a to k silnicím. Ta otázka bude směřovat k prostředkům, které vám poprvé kvůli neschopnosti SFDI proinvestovat peníze dal ministr Prachař...

...ne, to bylo jinak. Bylo to tak, že na jednání Asociace krajů s vládou zazněl požadavek na pravidelný dotační titul, který by zlepšil stav silnic II. a III. třídy. Vláda to uložila ministrovi dopravy a ministr Prachař na základě toho zadání přišel s tímto řešením.

Kraje vlastně v rozhodujících letech dočerpávání předchozího období zachránily evropské peníze, protože SFDI je zprostředkovatel Operačního programu Doprava a stát nebyl schopen investovat. Mimochodem, už deset let svádíme neschopnost státu investovat na Víta Bártu a jsem zvědavý, jak dlouho ještě budeme používat tento argument. Vít Bárta mohl cokoliv, ale jedním rozhodnutím nemohl zpozdit výstavbu infrastruktury o desítky let.

Každopádně kraje pomohly státu s dočerpáváním, bohužel vláda má pocit, že kraje mají peněz dost. Ano, my máme peníze, které v tuto chvíli máme na účtu, bohužel všechny jsou zazávazkované. Není to tedy tak jednoduché, a protože rozpočtové určení daní na silnice II. a III. třídy prakticky nemyslelo, byla tato infrastruktura dlouhodobě zanedbávaná. To, že se podařilo opakovaně od státu peníze získat, na silnicích vidět je, ale pokud nedojde k pokračování tohoto titulu, jsem velkým pesimistou, pokud jde o zlepšování stavu silnic II. a III. třídy do budoucna. My stále splácíme dluhy, které jdou za státem.

Jak moc se vás dotkla situace letošního roku, kdy peníze, o které si říkáte od podzimu, přišly pozdě a přišla jich reálně polovina?

Pozdě chodí od začátku a ano, přišla jich reálně polovina. Ze slíbených čtyř miliard byly dvě miliardy ve výzvě IROPu, které jsou ale pouze na konkrétní akce, které splňují velmi přísné podmínky, a to nejenom z hlediska zařaditelnosti silnice, ale i z pohledu parametrů, které má projekt plnit. Příprava takového projektu trvá dva až tři roky, takže kraje, které měly připraveny modernizační projekty, si na tyto peníze sáhnou, ty, které je připraveny neměly, na ně nedosáhnou.

Na druhou stranu, ze SFDI přišly dvě miliardy. Jedna přímo ze SFDI, o druhou byl posílen rozpočet fondu. Pro Pardubický kraj to znamená příjem velmi drobné částky, protože na celou síť 3130 kilometrů je to řádově 123 milionů. Pro srovnání - není to ani jeden most přes Labe. Nebo při přepočtu na délku opravených silnic - bude to nějakých devět kilometrů.

Ale neodpověděl jste mi na otázku, jestli vás to rozzlobilo nebo už to berete od státu jako normální postup.

Je to úsměvné, nenamíchne mě to, protože je to standard. Vždycky jsme první měsíce roku přesvědčovali představitele státu, aby prostředky poslali, nikdy jsme nevěděli, v jaké výši. K převodu prostředků samotných pak došlo na přelomu druhého a třetího čtvrtletí. Letošní čas tomu víceméně odpovídá, takže mě to nepřekvapuje. To, že dopředu neznáme objem prostředků, je problém, protože i tyto projekty se musí chystat, nenarodí se ze dne na den. Máme seznam připravených projektů, to samozřejmě stojí nemalé peníze a čekáme, jestli vůbec něco bude. To je problém.

A další věc, kterou stát vůbec neřeší a já ji považuji za zásadní. Stát přistoupil na podmínky z EU, že do konkrétního roku má být odkanalizovaná určitá velikostní kategorie obcí. Na to jsou prostředky ze Státního fondu životního prostředí. Proč o tom mluvím? Většina kanalizační sítě vede bezprostředně vedle silnic nebo přímo v tělese vozovky. Peníze na opravu a uvedení do původního stavu odpovídají pouze výkopu, kde jsou uloženy jednotlivé vrstvy, nad nimiž můžete mít jen 1,5 metrový pás živičného krytu. To znamená, že silnice nikdy nebude ve stavu, ve kterém byla předtím. Pouze pokud byla předtím zcela rozbitá, tak se zlepší její půlka. Mluvím o tom proto, že obce jsou nucené připravovat tyto kanalizační projekty a chodí za námi, abychom jim vyšli vstříc a následně opravili silnici. Stát pouze přistoupil na podmínky EU, poskytne peníze na výstavbu kanalizační sítě a k opravě silnic II. a III. třídy nám jen vzkáže, že máme peněz dost.

Ale na to už jste zvyklí, že stát něco rozhodne a neposkytne na to peníze, ne?

Zvyklí na to nejsme, zvykat si na to nebudeme. Takhle to fungovat nesmí.

Ale funguje...

Pak je něco shnilého ve státě českém.

Bylo to tak v případě mezd řidičů autobusů, je to tak s podfinancovanými silnicemi, překvapilo mě snad jen to, že vám stát pomáhá s výkupy pozemků pod silnicemi.

Ano, dává patnáct korun na metr, což je částka velmi úsměvná.

Vy jste někde řekl, že „Asociace krajů podporuje změnu zákona o SFDI, aby kraje nemusely každý rok čekat na to, zda a kolik peněz jim na silnice z Prahy přijde“. I vaši kolegové by chtěli, aby příspěvek na krajské silnice byl pro stát mandatorní výdaj. Takže se ptám, jakou by to mělo jít cestou. Tohle je vaše cesta?

To není mandatorní výdaj a ani být nemůže, protože státní fond je tvořený příjmy mimo jiné z akcízové daně, to jest z paliv a maziv. Je tam přímé určení výnosu inkasa daní do fondu, který přerozděluje prostředky. A protože SFDI má oddělené financování od státního rozpočtu, nemůže to být mandatorní výdaj.

Ale k té změně zákona - to je pouze předpoklad k tomu, aby ze SFDI mohlo být čerpáno do budoucnosti. A aby bylo naprosto zřejmé a nebyly jakékoliv diskuze o tom, že státní fond tady existuje pro všechny silnice, nikoliv jen pro dálnice a silnice I. třídy. Mělo by být přímo řečeno, že i silnice II. a III. třídy jsou součástí financování ze státního fondu.

Na tento zákon musí navázat celá řada prováděcích předpisů, minimálně vypsání konkrétního dotačního titulu, ideálně nařízením vlády.

Druhá varianta je pochopitelně rozpočtové určení daní a jeho navýšení o čtyři miliardy přepočtené podle délky kilometrů, což lze. Délka silniční sítě je kritérium, které si v rámci RUDu dokážu představit.

Od silnic ke zdravotnictví, které jste měl v minulosti jako radní také na starosti. Pardubický kraj má za sebou to, co některé kraje teprve chystají, spojil nemocnice pod jednu společnost. Do té doby nemocnice byly ztrátové, nyní nejsou. Je to díky tomu spojení?

Nikdy jsem neřekl, že fúze bude automatickým receptem na narovnání hospodaření nemocnic. Kouzlo fúze je v tom, že máme jeden hospodářský výsledek a ne pět, nepřistupujeme k pěti akciovým společnostem, ale pouze k jedné. Zároveň negativní výkyv jedné nemocnice nezpůsobí to, že bychom museli ze zákona vyhlásit konkurz. V rámci systému se hospodářské výsledky započítávají a je zde jenom jeden výsledek vůči nám jako zakladateli. Je to tedy podstatně bezpečnější, a to nejenom pro velkou nemocnici, i pro ty malé.

Pamatuji se, že největší problémy byly v Pardubicích a v Ústí nad Orlicí, paradoxně v největších nemocnicích. Po fúzích a dílčí změně úhradového systému došlo k výraznému narovnání, na druhou stranu se dostaly do určitých problémů nemocnice malé. Předchozí systém byl velmi citlivý na jakoukoliv změnu úhradového systému, kdežto nyní velká akciová společnost dokáže změnám lépe čelit.

Další věcí je to, že management, který je jenom jeden, nevytváří umělou vnitřní konkurenci. Ta může fungovat ve prospěch občana, ve prospěch hospodářství, ale pouze za předpokladu, že není jeden vlastník. Není normální, když je jeden vlastník a přetahují se pacienti nebo personál mezi nemocnicemi.

Sjednotili jsme nákupy léčiv a zdravotnického materiálu, zlepšilo se vykazování zdravotní péče vůči pojišťovnám, zvýšila se úspěšnost v rámci dohadovacích řízení...

Berou si od vás ostatní kraje inspiraci?

My jsme společně se Zlínským krajem byli v rámci zdravotnictví v největších problémech. Dnes jsme ještě s Jihočeským krajem v klidu a můžeme provádět to, co jsme slibovali, tedy poměrně dynamický rozvoj. Ten v minulosti nebyl, protože se lily peníze do provozu.

Ostatní se na to ptají, pochopitelně. Aktivita je různá, ona totiž potřebuje velmi mnoho energie, pamatuji si, že jsme museli čelit radikálnímu odporu některých skupin, které se nenacházely v nové organizační struktuře. Začátek fungování společnosti byl v tom, že v organizační struktuře se musel najít každý, aby neblokoval jednotlivé kroky. Pak jsme teprve začali organizační strukturu měnit a zeštíhlovat.

Mluvili jsme o tom, jak stát něco přikáže a zapomene svůj pokyn doprovodit příslušnými finančními prostředky. To se letos stalo v sociálních službách a nevím, jestli mi to nebudete rozporovat, ale v Pardubickém kraji na konci října chybělo v sociálních službách 40 milionů korun. Mluvčí MPSV řekla, že „dotace MPSV dlouhodobě nebude krýt sto procent nákladů sociálních služeb, spolupodílet se kromě zřizovatele musí taky kraje“.

K tomu musím říct jednu jedinou věc. Uvědomujeme si svou zodpovědnost vůči síti sociálních služeb a vždy jsme byli naším nastavením vstřícní. To, co říkáte, je pravda. Pravidelně dáváme z vlastních zdrojů něco přes třicet milionů na grantové řízení. Tato částka je určená na služby, které nejsou v základní síti. Zároveň provádíme transformaci pobytových zařízení z ústavních na neústavní, což je v zájmu nejen klientů, ale i společnosti.

Tento systém je pochopitelně dražší, nicméně je to správný trend a my za ním budeme stát. Pardubický kraj dává nad rámec povinností, na tom máme politickou shodu. A jestli vícezdrojové financování funguje, je to právě zde.

Fungovalo to i letos v létě?

My jsme to zvládli, protože máme vytvořené vnitřní rezervy, byť bez navýšení ze strany státu, které nastalo, by to nešlo a museli by se víc podílet zřizovatelé.

Schválně jsem si zjišťoval realitu v jiných krajích a jsou regiony, které z vlastního nedávají ani korunu. My dáváme relativně hodně. Jen nebudeme v následujících letech naši spoluúčast navyšovat.

Stát musí jasně říct, co chce financovat v oblasti sociálních služeb, co je základní garantovaná síť a co je nad rámec. Navíc musí nastavit jasná pravidla, protože letošek byl handrkováním mezi kraji, ministerstvem financí a ministerstvem práce a sociálních věcí. Trochu jsem měl pocit, že to byl zpolitizovaný problém, klienti a zřizovatelé byli možná některými politickými subjekty trošku vzati jako rukojmí v boji vláda versus opozice, a to je myslím také špatně. Nebudu se zastávat ani jednoho ministerstva, ale ve chvíli, kdy se problém zpolitizuje, tak se mnohem hůř řeší.

Udělal jste mi krásný oslí můstek k dalšímu tématu, kterým je politika. Před minulými volbami jste řekl, že kandidujete do krajského zastupitelstva naposledy, situace se ale změnila. Zaujalo mě to, že jste řekl „kandidátka v minulých volbách byl těžký kompromis, nemohl jsem se spolehnout na všechny kandidáty...“. To, co nyní dáváte dohromady, tam není ani jeden kompromis?

Je to poprvé, kdy mohu říct, že kandidátní listina bude týmem lidí, který nebude záviset pouze na lídrovi. Bude to tým lidí aktivních, kteří chtějí dobrý výsledek a které spojuje myšlenka nezabývat se centrální ani jinou politikou, ale zabývat se problémy měst, obcí a kraje. Bude to kandidátka lidí úspěšných, kteří mají už něco za sebou a mohou se ohlédnout a říct, že za nimi něco zůstává. A nebudou neznámí pro veřejnost.

A taková kandidátka se nedá postavit v rámci ČSSD? Pětačtyřicet aktivních, kvalitních a zkušených lidí tam není? Nebo si uvědomujete, že jednobarevná stranická kandidátka sociální demokracie by prostě v současné situaci neměla šanci?

Ne, my budeme jednoznačně akcentovat regionální a komunální charakter voleb, což zastupují jednotlivé osoby kandidátky. Pro nás je klíčové, aby se nestalo, že kraj v dalších letech sejde z nastavené cesty, která byla postavená jako kompromisní, komunikativní a rozhodně ne násilná.

Osobnosti, které budou na kandidátce, nejsou všechny cizí. Jsou tam i úspěšní sociální demokraté.

(mes); foto: Pardubický kraj

 

Nepřehlédněte

„V civilizované zemi rozhodují o regionálních záležitostech nikoliv jmenovaní úředníci jako za císaře pána ale zvolená samospráva,“

říká v rozhovoru k patnácti letům krajů hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

netolickyČeské a moravské kraje slaví patnácté narozeniny. Od doby svého vzniku, kdy jejich úřady fungovaly takřka v polních podmínkách, prošly velkým vývojem a změnily se v sebevědomé samosprávné celky respektované na centrální politické úrovni. O tom všem jsme hovořili v „narozeninovém“ rozhovoru s nejmladším ze současných hejtmanů Martinem Netolickým, který stojí v čele Pardubického kraje.

Krajské noviny na Facebooku

Redakce

Krajské noviny Evropské vydavatelství, s. r. o.
kancelářská budova P8, č.p. 80
533 53 Pardubice – Semtín
redakce@evropskevydavatelstvi.cz
telefony: 466 611 139, 777 100 388
© 2020 Krajské noviny

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Akceptuji