Komentář Dagmar Žitníkové

Problematiku krajského zdravotnictví nelze oddělit od celkové situace v resortu. Vládní opatření významně dopadají na fungování nemocnic v regionech. Je s podivem, že i navzdory finanční nestabilitě a nedostatku personálu nemocnice stále poskytují velmi kvalitní péči. Úpravy zákonů a vyhlášek v minulých letech prodražily provoz nemocnic tím, že jim zvýšily sazby DPH, umožnily snížení počtu sester, lékařů a ošetřovatelského personálu a v roce 2013 se významně snížily úhrady za péči.

S těmito změnami se některé nemocnice nevyrovnaly dodnes. Peníze přidané do nemocnic v posledních dvou letech pouze kompenzovaly zrušené regulační poplatky a dvojí zvýšení platů a mezd. Nikdo zatím neřeší největší problém – úbytek zaměstnanců nemocnic, kteří utíkají, protože přetěžování překročilo únosnou mez. Jedna sestra na oddělení v noci, jeden sanitář na nemocnici, lékař pracující na příjmu a zároveň na třech dalších odděleních. To je smutná, ale pravdivá statistika z českých nemocnic. Kde už personál není, zavírají se oddělení. Krajům, i když spolupráce s nimi není vždy ideální (některé krajské nemocnice obchodní společnosti stále nezvýšily mzdy, přestože na to letos dostaly peníze), patří poděkování. Velkou část nemocnic drží tím, že do nich přidávají peníze ze svých rozpočtů. Odborům nejvíce vadí nenaplněné předvolební sliby, že nemocnice obchodní společnosti se změní zpět na příspěvkové organizace, a tím se zlepší odměňování zaměstnanců nemocnic. Rozdíly mezi sestrami z krajských akciových společností a příspěvkových organizací činí cca 5000 Kč měsíčně! A i když je článek o zdravotnictví, je nutné představitelům krajů poděkovat za jejich přístup k sociálním službám. Bez krajských peněz by většina domovů dávno nefungovala.    

Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR