„Srdce by rozdávalo, ale hlava říká, že zadlužování je cesta do pekel,“

říká hejtman Plzeňského kraje Václav Šlajs

slajsKdyž se po loňských parlamentních volbách začalo spekulovat o nástupci Milana Chovance v čele Plzeňského kraje, velmi rychle se pozornost zaměřila na dosavadního prvního náměstka Václava Šlajse. Zatímco v Sociální demokracii o nástupu tohoto zkušeného politika do čela kraje málokdo pochyboval, opozice poukazovala na jeho komunistickou minulost a internetem kolovala petice proti jeho zvolení. Nový hejtman ale tlak ustál a dnes už se naplno věnuje vedení kraje. A že měl dlouhou dobu na starosti krajskou kasu, která se jako jediná mezi regiony nezadlužila, se v něm nezapře.

 

Chtěl bych se Vás na úvod zeptat na Váš nástup do funkce hejtmana. Jak jste se vyrovnával s tlakem, abyste tu funkci nebral, který přicházel od některých politiků a od části veřejnosti...

Od nepatrné části... Bylo to hodně medializované, ale petici podepisovali často lidé mladší osmnácti let, studenti gymnázií, a když jsem si spočetl počet podepsaných, tak to dělalo jedno procento všech voličů. Samozřejmě kolem se sehrála nějaká hra, za kterou stál pan poslanec Pospíšil, ale to už prostě k politice patří. Za necelé tři měsíce, co jsem ve funkci, jsem se na žádném z mnoha a mnoha jednání nesetkal v tomto směru s negativní odezvou. Myslím, že drtivou většinu české populace zajímá budoucnost a já jsem se v minulosti nijak neprohřešil. To že jsem byl členem KSČ... Nebyl jsem sám a myslím, že svou prací po listopadu 89 jsem projevil jasný názor, jaké hodnoty zastávám.

Takže z toho tlaku jste si nedělal velké starosti...

On to hlavně nebyl první tlak a byl navíc uměle vyvolaný a tvořený nepatrnou částí veřejnosti. Vnímám, že je společnost rozpolcená, nakonec to ukázala volba prezidenta. Část společnosti stále absolutně odmítá jakýkoliv podíl bývalých členů KSČ na veřejné správě. Dneska už to ale není většina a ta menšina je navíc stále menší a menší.

Předtím než jste se stal hejtmanem, byl jste prvním náměstkem. Co se změnilo oproti Vaší předchozí funkci? Jaké jsou ty největší změny?

Jsem vystaven daleko většímu zájmu. Oslovují mě firmy, instituce a občané a řeším často věci, které mi ani ze zákona nepřísluší. Nicméně využívám určité autority a snažím se lidem pomoct. Takže jsem pod daleko větším společenským tlakem, než tomu bylo ve funkci ekonomického náměstka. Byť dneska hospodařit není jednoduché. Dodnes je Plzeňský kraj jediný nezadlužený region v republice, což není nic snadného. Často se musí dělat kroky, kde mi srdce říká něco jiného než hlava. Srdce by rádo peníze rozdávalo, protože cítím, jak se především sociální sféře nedostává, ale hlava mi zase říká, abych se nezadlužoval, protože to je cesta do pekel. Takže funkce hejtmana mě oslovila, cítím podporu veřejnosti a snažím se jí nezklamat.

Byl jste v minulosti i poslancem. Můžete ty dva posty srovnat? V čem je hejtmanská práce jiná než ta poslanecká?

Poslanec je především legislativec, tedy projednává a schvaluje zákony. Poslanecká sněmovna má i roli kontrolní vůči vládě, ale poslanec obvykle odpovídá jen svému vědomí a svědomí. Hejtman je pod daleko větším tlakem a má daleko větší odpovědnost. Podepisuji řadu rozhodnutí, která jsem jako poslanec dělat nemusel. Takže práce hejtmana je náročnější fyzicky i psychicky, jen je o zhruba dvacet tisíc méně placená než práce poslance...

A baví vás práce hejtmana?

Baví. Já jsem dokonce rezignoval na mandát poslance a upřednostnil práci ekonomického náměstka, to bylo v době, kdy jsem vůbec nevěděl, že budu hejtman. Tady člověk cítí daleko víc, že něco může měnit. Hejtman či náměstek má víc nástrojů, jak měnit a posouvat život dopředu.

Proč se na to celé ptám: Teď se hodně debatuje, zda lze vůbec spojit funkce hejtmana a poslance. Jaký je na to váš názor? Myslíte, že lze efektivně pracovat jako hejtman a zároveň jako poslanec?

Je to věc každého dotyčného funkcionáře, já si myslím, že se to spojit nedá. Obě funkce si vyžadují své. Pravdou je, že některé činnosti a povinnosti se trochu prolínají, ale podle mě to nelze naplno zvládnout. Ale možná jsou někteří kolegové schopnější než já.

Je tady nová vláda. Vy jste jedním z hejtmanů a právě hejtmani si dřív hodně stěžovali na komunikaci s vládou. Jak byste to zhodnotil nyní? Jste sice ve funkci teprve asi tři měsíce, přesto lze už nějaké zhodnocení jistě udělat. Jak se Vám komunikuje s vládou?

On to nebyl jenom problém modrá vláda - oranžoví hejtmani. Pamatuji si, že v minulosti to bylo naopak - oranžová vláda - modří hejtmani. Pravdou je, že tato bipolarita spíš přinášela problémy. Pokud má ústřední vláda jiné politické zabarvení než krajské reprezentace, tak jejich spolupráce není nikdy ideální. Já jsem se o tom přesvědčil jako ekonomický náměstek, kdy nám pan exministr Kalousek „chytře“ a uměle snížil příjmy. Plzeňský kraj má kvůli tomu o 900 milionů méně, než měl v roce 2008. Prostě stát snížil přímé daně firem, z čehož má výnos kraj, a zvýšil daně spotřební, ze kterých kraje nemají nic. Zvýšil sice DPH, ale to navýšení nepřiznal krajům a tím jim opět snížil výnos. Ve výsledku je to tak velká částka.

Nyní je předpoklad přece jen lepší. Zatím mohu říci, že především pan premiér Sobotka se maximálně snaží s kraji komunikovat. Na Asociaci krajů si zveme jednotlivé ministry. Celkem dobrá spolupráce je s paní ministryní Jourovou. Naposledy jsme měli pana ministra a vicepremiéra Babiše a po určitém počátečním extempore jsme se nakonec domluvili a pan ministr uznal, že krajům je potřeba vrátit příjmy a výnos DPH na původní hodnotu.

Zatím si tedy na spolupráci s vládou nemohu stěžovat. Osobně nejvíc spolupracuji s panem ministrem Stropnickým. Máme ve hře zákon o rušení vojenského újezdu Brdy, kde si nárokuje Plzeňský kraj návrat historických území před rok 1949. Pak se také diskutuje o bezúplatném převodu letiště Líně, které nám nabídl exministr Picek. Jsem realista a vím, že měnit věci je pomalé a chce to trpělivost, ale zatím si na spolupráci nemohu stěžovat...

A máte tedy pocit, že se ta vstřícnost ministrů a vlády přetaví do nějakých skutečně praktických opatření, která budou pro kraje pozitivní? Zatím je to na úrovni deklarací o spolupráci, ale jsou už vůbec nějaké praktické výsledky, které se dotkly krajů?

Ty nejzákladnější praktické výsledky mohou být až po změně zákonů a právě především to od ministrů požadujeme. Jde třeba i o přípravu nové legislativy pro nové plánovací období evropských peněz. Víte, že jsme nejhorší v čerpání i v přípravě na nové plánovací období, které už de facto běží tři měsíce? My narozdíl od jiných států nemáme vůbec připravenou dokumentaci. Takže ty zásadnější změny se mohou udát až po změně zákonů a proces jejich přípravy nějakou dobu trvá.

To jistě. Šlo mi spíš o to, zda máte informace, že už ministerští úředníci pracují na konkrétních věcech, ve kterých se skutečně objevují zapracované i Vaše požadavky...

Předpokládám, že úplně ve všem nám ministři nevyhoví a asi je to i přirozené. Ale zatím nemám důvod je podezírat, že je tam nějaký politický důvod, jak to v minulosti bývalo. A vím, o čem mluvím, myšlenka ´proč pomáhat krajům, když v nich vládnou ti druzí´ tu byla jak za vlád ODS, tak za vlád ČSSD. Kraje nepředstavují čtrnáct dalších vlád, ale přesto jim ústava dává nějaké povinnosti, na které ale od státu nedostávají dost peněz. Ví to všichni - pan premiér i pan ministr Babiš.

Přejděme už k tématům, která se týkají přímo kraje jako takového. Řekl jste, že chcete, aby bylo hejtmanství vstřícné a otevřené a aby projevovalo vlídnější tvář vůči lidem. Chtěl bych se zeptat, jak toho chcete docílit? Co budou konkrétní výstupy?

Především chceme být co nejvíce transparentní na našich webových stránkách. Aby se občané a novináři dostali k maximu informací. Začali jsme teď zveřejňovat třeba i účast jednotlivých zastupitelů na hlasování. Druhou věcí je vstřícnost k občanům. Mě teď navštěvují lidé, kteří žádají o pomoc ve věcech, ve kterých k tomu vůbec nemám kompetence. Třeba tu byl nedávno jeden pán z vesničky na Šumavě, který za mnou jel několik hodin. Tak jsem ho přijal, snažil se ho vyslechnout a pochopit. Prostě mít k němu normální lidský přístup...

Já jsem možná naivní, ale mám trochu pocit, že to by měl být nějaký standard. Že bych to tak nějak i od veřejných institucí chtěl očekávat...

To ano, ale je potřeba pochopit, že mé časové povinnosti mi to nemusí umožnit. Kdyby na mě takto vyrukovalo sto lidí za měsíc, tak já je nemohu přijmout nikoliv proto, že nechci, ale protože mám spoustu dalších povinností, které musím řešit. Takže se snažím lidem maximálně vyhovět. Většinou jsou to stížnosti lidí, kteří jsou nespokojení s rozhodnutím nižších stupňů. Třeba ve stavebním řízení. My nemáme ale žádný nástroj, jak to napravit. Doba,kdy byly národní výbory a šéf vyššího výboru nařizoval nižšímu, je pryč. Pro mě jsou starostové partneři a já je mohu lidsky požádat, ale nemohu jim to nařídit. Kolikrát se snažím lidem i vysvětlit, že třeba ani nemají pravdu. Oni vidí tu věc z určitého úhlu, ale často sami v něčem pochybili. Snažím se i apelovat na to, aby úředníci ve městech a obcích trochu zlidštili svůj přístup a případně tomu dotyčnému i poradili a pomohli.

Byl jste ekonomický náměstek hejtmana. Pojďme se podívat také trochu na ekonomiku. Už jste řekl, že Plzeňský kraj je vlastně jediným krajem, který se nezadlužil, a já vím, že váš názor je, že by ani neměl. Proč si to myslíte, když většina Vašich kolegů říká, že zadlužit se, vzít si úvěr na investice je v pořádku.

My si také budeme brát úvěr na investice, ale obecně se snažím být v tomto velmi opatrný. Já vidím do systému fungování společnosti. Obecně daňová výtěžnost klesá. Společnosti mají cesty, jak se daním vyhýbat. Když vidím, že stát má skoro 1,8 bilionu dluh, tak je zřejmé, že splácení bude jednou ohromně složité. U řady krajů nejsou některé dluhy ani uvedené, jsou zadlužené třeba jejich nemocnice. Teď jsou sice úroky nízko, ale jakmile ekonomika jednou ožije, a ona ožije, tak půjde inflace i úrokové sazby nahoru a bude to problém. Samotný stát platí jen za úroky 57 miliard. Já prostě neuznávám zadlužování, a když, tak jenom velmi krátkodobé investiční. S řadou kolegů v tomto prostě nesouhlasím.

A můžete tedy osvětlit, jak je to s úvěrem, který si vzal Plzeňský kraj?

Máme revolvingový úvěr za 0,62 procent a využili jsme ho na podzim na předfinancování evropských peněz. My jsme loni celkem využili evropské peníze za 1,3 miliardy. To musíte nejprve celý projekt zaplatit, když je zúřadovaný a zkontrolovaný, tak vám peníze přijdou zpět. Ale na předfinancování prostě tolik volných peněz nemáme. V blízké době bude zastupitelstvo o úvěru na předfinancování jednat. Jakmile se peníze vrátí, úvěr splatíme. Ale v dlouhodobějších úvěrech  vidím riziko. Podle mě politici, kteří o tom rozhodují,  kalkulují s tím, že až se budou úvěry splácet, oni už tu nebudou.

Teď se hodně hovoří o tom, že se nad vámi snáší Damoklův meč v podobě vracení 300 milionů korun za projekt výstavby budovy nemocnice v Klatovech...

Dokonce to může být víc, protože každý den běží penále 300 tisíc korun. 

Jak si s tím poradíte?

Především tu korekci neuznáváme. Nemocnice stojí, funguje. Peníze na ni nebyly rozkradené, byly možná chybně zúřadovány, ale to je vše. Budeme se proto bránit zaplacení korekce všemi dostupnými cestami včetně soudní.

A kdyby náhodou?

Kdyby náhodou, tak se zatím budeme snažit vytvářet nějakou rezervu, abychom to mohli zaplatit. 

A máte nějaký časový odhad, kdy by to mohlo být dořešené?

Předpokládám, že do dvou let to platit nebudeme, jelikož jsou stanoveny určité lhůty. Budeme žádat o prominutí, o posečkání, potom se případně obrátíme na soud, podáme odvolání  atd. Připouštím, že se při tak rozsáhlé stavbě  mohlo pochybit, připouštím nějakou korekci, ale ne 300 milionů a 300 tisíc každý den. Při ročním úroku 18,5 procenta, v době, kdy inflace je necelé jedno procento, je to téměř lichvářský úrok.

Stále trochu obcházíme tu Evropskou unii. Letos slaví Česká republika deset let od vstupu. Co naše členství přináší Plzeňskému kraji i celé České republice?

Jsme součástí vyspělého ekonomického celku, což dle mého přináší prospěch celé společnosti. Všeobecně se mluví jen o penězích. Hovoří se o tom, že Česká republika mohla v minulém období dostat až 800 miliard na dotacích, v novém období je to méně, kolem 530 miliard. Ale možnosti jsou pestřejší ve všech sférách života. My spolupracujeme především s Bavorskem a já velmi obdivuji systém fungování veřejné správy na německé straně. Tu korektnost a určitou zralost. V tomto směru se máme ještě hodně co učit. Tím chci říct, že některé otázky nebo jevy se nedají hodnotit finančně. Jsme prostě součástí celku a spolupráce s ním nám přináší nové poznatky z různých oblastí. Takže přínos je jednoznačný. Nemusíme a nemáme být „papouškové“ Bruselu, ale divím se některým subjektům, které proti EU tak vehementně bojují. 

Když se přece jen dotknu evropských peněz. Umíte si představit, že by se dnes kraje bez nich úplně obešly? Třeba v silniční infrastruktuře dnes pomalu není projekt, který by se dělal bez evropských dotací. 

Určitě i bez evropských peněz by se kraje obešly, ale způsobilo by to vážné problémy. Evropské peníze příznivě působí na rozpočty a na investice v kraji. Já si myslím, že toto plánovací období do roku 2020 není poslední. Paradoxem je, že v posledních čtyřech letech se nám vyspělá Evropa vzdálila. V roce 2009 byl průměr životní úrovně České republiky vůči průměru EU na úrovni 83 procent, loni to bylo 79. Takže místo toho, abychom se vyspělé Evropě přibližovali, tak narozdíl od Polska či Slovenska jsme se jí vzdálili. Vypadá to tedy, že čerpat evropské prostředky budeme moci i nadále, jen se to asi bude snižovat. 

Evropské fondy mají za úkol nás přibližovat k západním zemím, jak je možné, že se to nedaří? Že se nám vzdalují?

Já bych si nechtěl hrát na makroekonoma. Myslím, že je to kvůli ne zcela povedené ekonomické transformaci v 90. letech, a také kvůli tomu, že vláda o něco víc dupla na brzdu. Nedávno jsem četl, že české stavebnictví kleslo od roku 2009 o 35 procent. A stavebnictví je takovým barometrem. Když se omezí veřejné investice, klesá zaměstnanost, vybere se méně na daních, platí se sociální dávky. Mám jiný názor, než měla vláda Petra Nečase, především pan Kalousek. Tvrdím, a nejen já, že dupnul na brzdu o něco víc, a proto byl propad ekonomiky o něco větší. Navíc si myslím, že se řada evropských peněz neinvestovala racionálně. Společnost se to na všech stupních učila a často se financovaly projekty, které byly připravené, ale nikoliv smysluplné.

Pojďme zpátky ke kraji. Co podle Vás jsou dnes, pár měsíců po vašem nástupu do funkce hejtmana, zásadní problémy kraje, které je potřeba řešit?

Nejdříve bych uvedl pozitiva. Tím, že jsme blízko Bavorska, což je nejvyspělejší spolková země Německa, a máme tady dálnici, šel po roce 1990 Plzeňský kraj nahoru. Máme dnes druhou nejnižší nezaměstnanost po Praze, a to je světová metropole. Máme po Praze a jižní Moravě třetí nejvýkonnější ekonomiku a mohl bych pokračovat. Loni i letos jsme obdrželi řadu prestižních cen, naposled začátkem března cenu pro nejlepší region východní Evropy z hlediska strategie rozvoje podnikání a v tvrdých socioekonomických číslech z celé východní Evropy jednotlivých regionů jsme skončili na druhém místě. Takže tady je na čem stavět.

Velký problém kraje je zaostávání venkova. Plzeň jde dramaticky dopředu, ale venkov se nám vylidňuje. Dneska když jde mladý člověk studovat do Prahy, málokdy se vrátí. To je ale problém, protože vysokoškolák, když je ještě navíc ekonomického směru, tak se často umí postarat nejen o sebe, ale umí vytvářet i nová pracovní místa. Tedy největší problém kraje je rozdíl mezi Plzní a venkovem. 

Jakým způsobem jako kraj podporujete právě podnikání nebo i celkovou ekonomiku kraje?

Například sháníme investory v Německu nebo i v Číně. Máme partnerství s třetí nejvyspělejší čínskou provincií, která má mimochodem 55 milionů obyvatel. V květnu tu budeme pořádat ve spolupráci s čínskou stranou velké ekonomické sympozium, na které přijede možná až sto padesát čínských podnikatelů. Čínští podnikatelé  se doslechli o průmyslové zóně letiště Líně, které nám bylo nabídnuto exministrem obrany Pickem, a mají zájem investovat. My samozřejmě nechceme, aby tady vznikla montovna, kde budou zaměstnaní zahraniční dělníci. Rádi bychom zde viděli nějaký vědecko-technický park nebo něco, co odpovídá 21. století.

Takže se snažíme podporovat podnikání v maximální míře. Jezdím po firmách, jednám s manažery, navštěvuji provozy...

Co vám v těch firmách říkají? Mají na vás nějaké požadavky?

Oni po nás chtějí hlavně omezit byrokracii a především změnu zákona o zadávání veřejných zakázek. Paní ministryně Jourová o tomto problému ví, ale změna má být až od roku 2016. Podle mě se právě zákon o veřejných zakázkách také podílí na poklesu výkonu české ekonomiky. Ukazuje se, že dobře míniti neznamená dobře činiti, aneb když se stane ministrem vnitra člověk, který o tom nemá ani páru. Tehdy totiž uvedený zákon prosadil Radek John. A skutečně  zákon, který říká, že vyhrává to nejlevnější, je velkým problémem. Pak se to promítá i do kvality.

Chtěl bych se ještě v souvislosti s tímto tématem zeptat na technické vzdělávání a jeho podporu. Nezájem o technické obory je totiž celospolečenským problémem, který trápí všechny kraje. Máte nějaký plán, jak to řešit?

Máme velmi dobrou spolupráci s univerzitou a s firmami. Plzeňský kraj vytvořil Fond pro technické vzdělávání , kam  vložil milion korun a požádal  i firmy o přispění do tohoto fondu. S jeho pomocí se budeme maximálně podílet na podpoře technických oborů. Naše společnost v posledních letech ohromně zaspala. Studovat humanitní obory sice méně bolí, ale český národ aspoň v posledních 150 letech živil průmysl. Univerzity i střední školy dnes mají samé humanitní obory a hlavně vysoké školy vytváří budoucí nezaměstnané. V tom vidím obrovský sociální problém, který už se mimochodem projevuje dnes ve Španělsku, kde vysokoškoláci vůbec neseženou práci. A zatímco nezaměstnaný člověk se základním vzděláním, byť to zní krutě, se nějak s tím údělem smíří, vysokoškolák ne. On je vychovávaný v tom, že bude hybatel a najednou ho společnost nechce. To musíme co nejrychleji napravit. Máme soubor opatření, která budeme realizovat, ale jsme malí hráči. To základní musí přijít z Prahy a od celé společnosti. 

Rozhovory s hejtmany obvykle ukončujeme nějakou osobnější otázkou. Chtěl bych se tedy i Vás zeptat, co děláte mimo politiku? Jaké máte koníčky? 

Kromě vnoučat je to fotbal. Chodím pravidelně na Viktorku, která nám v poslední době dělá radost. Ale nejen fotbal, chodím i na hokej, na házenou. Takže sport obecně. 

S Václavem Šlajsem hovořil Filip Appl

 

Nepřehlédněte

„V civilizované zemi rozhodují o regionálních záležitostech nikoliv jmenovaní úředníci jako za císaře pána ale zvolená samospráva,“

říká v rozhovoru k patnácti letům krajů hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

netolickyČeské a moravské kraje slaví patnácté narozeniny. Od doby svého vzniku, kdy jejich úřady fungovaly takřka v polních podmínkách, prošly velkým vývojem a změnily se v sebevědomé samosprávné celky respektované na centrální politické úrovni. O tom všem jsme hovořili v „narozeninovém“ rozhovoru s nejmladším ze současných hejtmanů Martinem Netolickým, který stojí v čele Pardubického kraje.

Krajské noviny na Facebooku

Redakce

Krajské noviny Evropské vydavatelství, s. r. o.
kancelářská budova P8, č.p. 80
533 53 Pardubice – Semtín
redakce@evropskevydavatelstvi.cz
telefony: 466 611 139, 777 100 388
© 2020 Krajské noviny

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Akceptuji