„Při převodu financování sociálních služeb je pro nás důležitá garance peněz,“

říká o změně, která regiony čeká, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček

bubenicekOd začátku příštího roku přechází financování sociálních služeb ze státu na české a moravské regiony. Co tato změna přinese, o tom jsme si zajeli promluvit s hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem, jenž jako hlavní přínos vidí stabilitu, kterou do systému přinese garance finančních prostředků. Nakonec jsme se při našem rozhovoru dostali i k tématům mimo sociální oblast a k hodnocení téměř poloviny volebního období.

Srpnové vydání Krajských novin, ve kterém bude tento náš rozhovor, je především věnováno převodu financování sociálních služeb ze státu na kraje, a to byl mimo jiné důvod, pane hejtmane, proč jsme o rozhovor požádali vás. Přece jenom patříte mezi lokality, ve kterých je sociální oblast intenzivně řešena. První otázka je jasná – jak jste, myslím tím kraje a jejich vedení, připraveni na převzetí financování sociálních služeb a nakolik dostatečné máte k tomuto převodu informace od centrálních úřadů?

K tomu úvodu vaší otázky, máte pravdu, že náš kraj patří k těm, které řeší na svém území sociální problémy, převod financování sociálních služeb ze státu na kraje je ale poněkud odlišná oblast. Řeknu-li to lidově, jedná se o „kamenné“ sociální služby, tedy o ústavy sociální péče a podobně. To se pochopitelně týká všech krajů, i když musím říct, že z historického hlediska má Ústecký kraj objektů, které poskytují sociální služby skutečně hodně, a to i vzhledem k velikosti kraje.

Převod financování sociálních služeb ze státu na kraje jsme poměrně dlouho a široce rozebírali v rámci sociální komise Asociace krajů, ve které jsou, troufnu si říct, lidé, kteří této problematice skutečně rozumí. Ať už jde o náměstky hejtmanů či radní, kteří mají tuto oblast na starosti, nebo po úřednické linii lidé ve vedení odborů krajských úřadů. Nedovolím si hodnotit ostatní komise Asociace krajů, ale skutečně si myslím, že v naší sociální komisi jsou lidé, kteří této práci rozumí a chtějí ji dělat. Říkám to proto, že jsme v komisi převod mnohokrát probírali, řešili jsme ho za účasti pracovníků z Ministerstva práce a sociálních věcí, tudíž byla možnost naše postupy koordinovat. Na základě našich jednání se domnívám, že určitě není převod financování sociálních služeb na kraje špatným krokem.

Je pravda, že především ze soukromého sektoru v oblasti sociálních služeb, zaznívají hlasy obávající se toho, že kraje budou preferovat svoje zařízení. V tomto případě si dovolím tvrdit, že tato obava je lichá a kraje budou postupovat férově a dokonce se domnívám, že v porovnání se současným stavem by se měla zlepšit kontrola. Přece jenom, kolik toho mohlo ministerstvo v rámci republiky pokrýt kontrolou? Každý kraj má svoje kontrolní mechanismy a lépe udrží kontrolu nad tím, kam jdou peníze.

Kraje už poměrně dlouhou dobu vědí, že financování sociálních služeb převezmou, zároveň vám ale dlouhou dobu chyběly informace od ministerstva, v jakých se budete pohybovat mantinelech. Už tyto informace máte? 

Existuje určitá metodika, podle níž v současné době postupuje ministerstvo, v rámci níž každý kraj zohlední svoje regionální specifika. Vzhledem k tomu, že se tato problematika podrobně probírala na sociální komisi, jak jsem už uvedl, navíc za přítomnosti odborníků z ministerstva a naposledy dokonce i osobně s paní ministryní, myslím, že pro žádný kraj nebude převzetí financování sociálních služeb ničím neznámým. 

Poměrně dlouho platilo, že pokud chyběly peníze ve státní pokladně, kde chybí dost často, stát sahal do sociální oblasti. S tím měly pochopitelně organizace ze sociální oblasti velké problémy. Myslíte si, pane hejtmane, že nyní, když financování půjde přes kraje, k těmto situacím docházet nebude? Jinými slovy, bude existovat v sociální oblasti dlouhodobější stabilní prostředí?

Problém byl v tom, že ve státním rozpočtu byla určena částka na sociální služby, o níž se od začátku vědělo, že je nedostatečná. K dofinancování pak muselo dojít v závěru každého období. Ovšem sociální služby, to není jednorázová záležitost. Pokud se budeme bavit například o investicích, s těmi můžete pracovat, něco odložit, nechat na příští rok, ale u sociálních služeb není možné říct v listopadu klientům, že došly peníze a pokračovat se bude prvního ledna.

Teď je na tři roky garantovaná částka, která na sociální služby půjde. To byla jedna z podmínek krajů pro převzetí financování sociálních služeb, protože není možné, abychom financování převzali a nevěděli, zda peníze budou nebo ne. Nyní je tedy garantovaná částka, která činí sedm miliard dvě stě milionů korun ročně s garancí na tři roky. Pochopitelně se už dlouho před koncem této doby bude jednat se státem o dalším období, abychom měli jistotu financování a bylo dopředu jasné, kolik stát na financování sociálních služeb dá.

Skončila tedy praxe, při které se už od jara jednalo o navýšení finančních prostředků, protože bylo jasné, že státním rozpočtem určené peníze nebudou stačit. V loňském roce se takto jednalo o pěti stech milionech, které bylo potřeba do systému dodat, aby sociální služby přežily do konce roku. To teď odpadne.

Teď je situace možná jednodušší v tom, že vzhledem k jejich politickému složení panuje určitá shoda mezi kraji a vládou, ovšem není to tak dávno, kdy levicové kraje bojovaly s pravicovým kabinetem. Nemáte proto obavu, i přes garance, o kterých jste v předchozí odpovědi mluvil, že při případných politických změnách nepůjde vše tak hladce, jak se to nyní zdá? Obecně řečeno, kraje dostávají do své kompetence mnohé oblasti, pak se ale musí dohadovat o to, aby na jejich správu dostaly také prostředky. Příkladem budiž silnice…

Tady je malý rozdíl. Když dostaly kraje do své správy silnice II. a III. třídy, tak se o penězích nikdo nebavil. Dostali jsme zkrátka silnice a dodneška na ně nedostáváme ani korunu, což si myslím, že je nespravedlivé a do jisté míry je to i důvodem toho, že je stav silnic takový jaký je. I proto jsme u sociálních služeb šli řešení tohoto případného problému naproti tím, že jsme požadovali garance alespoň na tři roky dopředu s tím, že budeme mít jistotu, že peníze přijdou a že přijdou v takové výši, aby na pokrytí sociálních služeb stačily.

Nyní máme garanci na tři roky, což nám dává i časovou jistotu. Když přijdou po volbách nějaké změny, bude čas na jednání s novým partnerem. 

Ovšem ta jednání mohou přijít v situaci, kdy nebude panovat přátelská atmosféra ve vztazích krajů s vládou a mohou být proto podstatně složitější než v současné době.

Právě proto je tam i nějaký čas na ta jednání. Nevylučuji, že ta jednání nemusejí být jednoduchá a že nebude panovat shoda, ale budeme mít rok nebo dva čas otázku peněz v sociálních službách řešit a nemělo by se stát, že na podzim nebudeme vědět, kolik prostředků budeme mít k dispozici od začátku příštího roku. Věřím zároveň, že ať bude jakákoliv budoucí vláda, bude respektovat alespoň částečně to, co dojednala vláda předchozí.

Nakolik vám změny, o kterých tady hovoříme, umožní oblast sociálních služeb řídit, krajsky si ji přizpůsobit vlastním potřebám? Budete moci strukturu sociálních zařízení měnit a přizpůsobovat?

Nedovolím si hovořit za jiné kraje, mohu se k tomu vyjádřit pouze za náš Ústecký kraj. V každém případě lze v této souvislosti očekávat to, že sociálních služeb bude do budoucna potřeba stále víc a možnost, že bychom je nějak oklešťovali, není reálná. Spíš v těch změnách, ke kterým dojde, vidím možnost lépe hlídat to, aby se platilo pouze za kvalitní služby. To jsem zmínil už na začátku, myslím, že v možnostech kraje bude daleko lepší kontrola než dosud. 

Víte už nyní o nějaké oblasti v rámci sociálních služeb, kterou právě naopak budete potřebovat rozšířit?

Myslím, že nemůžeme říct, že by nám v Ústeckém kraji v této oblasti něco chybělo, spíš třeba dochází k typovým změnám. Na mysli mám třeba trend v podobě chráněného bydlení, na kterém aktuálně pracujeme ve Šluknovském výběžku. Nemyslím tedy, že bychom sociálních zařízení měli málo, spíš se v průběhu doby mění jejich struktura. A asi se bude měnit i v budoucnu.

Nám se podařilo naplnit i do té doby chybějící část sociálních služeb, které tady byly vzhledem ke struktuře obyvatelstva potřebné, na mysli mám aktivizační služby a otázku práce s rodinami. Fungují nám individuální programy s využitím prostředků z evropských fondů.

Možná teď částečně odbočím, ale na tuto otázku jste mne, pane hejtmane, přivedl slovy o nových trendech. Míním teď hospicovou péči, ta je v Ústeckém kraji dostatečná?

Máme v kraji dva hospice, jeden v Mostě, druhý v Litoměřicích. Kraj nezřizuje ani jeden z nich, ale přispívá na jejich činnost. Tato péče je na pomezí sociální a zdravotní oblasti. 

Bude systém, když do něj finanční prostředky půjdou přes kraje, pružnější a bude umět lépe reagovat na potřeby konkrétního regionu a nějakého demografického vývoje?

Podívám-li se na otázku z pozice našeho kraje, musím říct, že sociálních zařízení máme relativní dostatek a důležitá je pro nás spíš garance výše finančních prostředků, které dostaneme na rok. To znamená jistotu a možnost naplánovat si rok od ledna do prosince a domnívám se, že přinejmenším v nejbližší době není důvod, aby v kraji vznikala nová zařízení stačí ta, která existují v současné době, ať to jsou krajská, městská nebo soukromá. 

Vrátím se ještě k už zmiňované kontrole kvality poskytovaných služeb. Budete jako kraj vytvářet a stanovovat nějaké standardy, které budou muset poskytovatelé sociální péče splňovat? 

Vyjdeme pochopitelně z metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí, která bude upravená na podmínky krajů bez rozdílu, kdo je poskytovatel. Kontrolními mechanismy budeme dohlížet nad plněním podmínek, jejichž porušení bude sankcionováno, přičemž opakované a hrubé porušování podmínek může vést až ke ztrátě akreditace. 

Co vlastně pro kraj fakticky představuje převzetí financování sociálních služeb? Budete přijímat nové úředníky, zřizovat nová oddělení sociálního odboru a podobně?

Kvůli převodu financování sociálních služeb na kraj je předpoklad, že přijmeme šest nových zaměstnanců, což vzhledem k pěti stům padesáti zaměstnancům krajského úřadu není určitě závratné číslo. Přepočteno na peníze by to mělo znamenat náklad na rok zhruba tři miliony korun, přičemž mzdové náklady se pohybují na hranici dvou milionů. Takže po vybavení kanceláří a podobně se už tato položka v dalších letech opakovat nebude a bude se jednat o náklad dva miliony dvě stě tisíc korun ročně. 

K převodu dojde na začátku příštího roku, máte už představu, do kdy musíte mít vše připraveno, lidi, jejich školení a podobně, aby poskytovatelé sociálních služeb nepoznali změnu a aby nedocházelo k nějakým zádrhelům?

Domnívám se, že by k žádným problémům docházet nemělo, protože už současný odbor sociálních věcí se touto problematikou zabývá a po personální stránce se vlastně jedná jen o doplnění. Určitě to nebude tak, že by přišli úplně noví lidé, kteří problematiku neznají a jen oni by za ní byli zodpovědní. Přijímat navíc budeme zaměstnance, kteří se v sociální oblasti už pohybují, znají ji a orientují se v ní. Celé to proto bude jen otázka zapracování se v rámci stávajícího kolektivu, což je záležitost čtrnácti dnů.

Noví lidé by měli nastoupit od října, nejdéle od listopadu, aby se mohli rovnou podílet na administraci peněz na příští rok, což se bude odehrávat koncem letošního roku. 

Na kraje přechází financování sociálních služeb, což kvitujete pozitivně, proto se zeptám – jsou ještě další oblasti, o kterých si myslíte, že by je měl dostat na starost kraj a dělal by je třeba lépe než stát? 

Musím se přiznat, že v tuto chvíli mne nic nenapadá. V případě sociálních služeb to bylo celkem jasné, kraje je z velké části zřizují, přitom řízení bylo v Praze. Ale školy jsou už pod námi, i ty nešťastné silnice bez peněz…

Takže vám vlastně zbývá podobným způsobem jako sociální služby vyřešit silnice… Teď už nepůjdete na MPSV, ale za ministrem Babišem.

Když jsem měl poprvé možnost jednat s panem ministrem Babišem, tak byl velmi překvapený, že kraje na silnice nic nedostávají. Pochopitelně, byl tou dobou ve funkci krátce, ale byl skutečně překvapený tím, že kraje mají na starosti silnice II. a III. třídy bez toho, že by na ně dostávaly peníze.

Jedna z prvních věcí, které jsme mu tedy říkali, bylo právě to, že by bylo dobré, když už stát silnice na kraje převedl, aby na ně přispíval. Jen v případě našeho kraje, pokud se budeme bavit o silnicích v dobré kondici a v technice na údržbu důstojné jednadvacátému století, pak se pohybujeme v miliardách korun.

Není to tak dlouho, co jsme tento problém řešili na krajské radě a jednou z úvah je, vzít si větší úvěr ve stovkách milionů korun pro práce ve skutečně větším rozsahu. V současné době, kdy má správa a údržba silnic k dispozici ročně prostředky do sto milionů korun, tak snad ani nemůžeme mluvit o údržbě, to řešíme jenom ty nejnutnější potíže, ale celkový problém stále tlačíme před sebou. A bohužel narůstá…

Zmínili jsme, pane hejtmane, v našem rozhovoru už ministryni práce a sociálních věcí a ministra financí, a právě směrem k vládě půjde můj další dotaz. Vy jste zažil ve své funkci období, kdy kraje byly ve „válečném stavu“ s vládou a kdy bylo těžké se s kabinetem na něčem domluvit. Je nyní, podle vašeho názoru, situace lepší?

Kdybych se vyjádřil obecně, tak se současnou vládou je to lepší, i když ani u vlády vedené Petrem Nečasem nemohu paušalizovat. Tehdy se s námi odmítal bavit třeba ministr financí, s ministrem zdravotnictví, netvrdím, že jsme se vždy domluvili na všem, jednání probíhala, přijal nás, sdělili jsme si vzájemně svoje názory. S ministrem školství to bylo stejné. Nemůžu tedy říct o všech, že by to s nimi bylo dobré nebo špatné.

Změna nastala s úřednickou vládou premiéra Rusnoka, na ní jsme si jako kraj nemohli stěžovat, nakonec v té době se nám podařilo vyřešit ty nešťastné problémy kolem regionálního operačního programu.

U současné vlády premiéra Sobotky je to samozřejmě dáno politickým podbarvením subjektů, které ji tvoří a subjektů, které tvoří vedení krajů. Na zájem řešit problémy si rozhodně tedy stěžovat nemohu, a to bez rozdílu u všech ministrů, se kterými jsme dosud potřebovali něco řešit.

Pochopitelně se může stát, že dojde k situaci, kdy na krajích a ve vládě budou stranicky rozdílné politické reprezentace, domnívám se ale, že by mělo být v zájmu obou, aby se dokázaly odprostit od politických rozdílností a uvědomily si, že kraje potřebují vládu a vláda naopak potřebuje kraje. Samozřejmě to neznamená, že pokud jedni budou vysloveně napravo a druzí vysloveně nalevo, že si budou padat kolem krku, měli by mít ale snahu hledat konsenzus a domluvu na rozumném řešení. Dělat zbytečné obstrukce, to je špatné a jsem rád, že to dneska tak není. 

Když jsem se připravoval na náš dnešní rozhovor, tak jsem zjistil, že jsme spolu od posledních krajských voleb dělali pouze jeden rozhovor. Domníval jsem se, že byly dva, ale to se spíš někde potkáme a hovoříme spolu mimo záznam, rozhovor následně tištěný v novinách byl skutečně jen jeden. Na místě je proto určitě zeptat se vás, pane hejtmane, na blížící se polovinu vašeho funkčního období. Jak ty necelé dva roky sám za sebe hodnotíte a jaký vývoj očekáváte ve druhé polovině volebního období?

Pokud bych to řekl zcela zjednodušeně, tak bych chtěl ve druhé polovině volebního období pokračovat ve stejném duchu, v jakém se nesla polovina první. Troufnu si totiž říct, že naše zastupitelstvo v drtivé většině tvoří lidé, kteří vědí, proč jsou zvoleni a mají zájem pracovat pro občany našeho kraje, což považuji za velice pozitivní. Jako velice pozitivní hodnotím skutečnost, že ať se hlásí ke koalici nebo k opozici, dá se s velkou většinou kolegů a kolegyň velmi rozumně domluvit, což se odráží při hlasování, která v jiných krajích tak hladce nejdou.

Domnívám se, že také koalice funguje dobře a s kolegy si dokážeme věci vysvětlit a shodnout se na nich. Snažím se, aby to tak bylo. Samozřejmě bychom v radě mohli některé věci prohlasovat poměrem šest ku pěti, to není umění, vždy se ale snažím, abychom se domluvili a našli shodu.

A jaké jsou ohlasy občanů kraje? Podle toho, co vím, tak současnou krajskou vládu vnímá většina lidí pozitivně, což lze přičíst právě tomu, že se nám díky shodě v rámci zastupitelstva podařilo řadu věcí zlepšit.

Velmi pozitivně za uplynulé necelé dva roky považuji to, že se nám podařilo odblokovat regionální operační program a že se ukázalo, že vina nebyla jednoznačně na kraji, jak nám bylo řečeno. Nikdy jsme si také nevzali půjčku na to, abychom zaplatili pokutu, ale na to, abychom mohli dát peníze na pokutu úřadu, který za to byl odpovědný a který nekonal tak, jak měl nebo nekonali tak, jak měli, ti, kteří ho měli kontrolovat. Udělali jsme to proto, že nejenom kraj, ale především města a obce měly zablokované miliony korun a pro mnohé to bylo likvidační. Stále vidím malé Vejprty, třítisícové městečko na hranicích, které tam měly třiadvacet milionů a pokud by je nedostaly, tak by se městská správa zhroutila…

O sociálních službách jsme mluvili, snažíme se i v oblasti dopravní obslužnosti, kdy od příštího roku přecházíme na nový systém, který by měl být pro občany zajímavý. Snažíme se oživit turistickou dopravu, vedlejší železniční tratě, na kterých se už kolik let neobjednávala doprava. V rámci školství se dokončila optimalizace školské soustavy a i když to bylo pro někoho bolestné, podařilo se přizpůsobit síť škol potřebám a máme snahu o zlepšení kvality škol. Podobně se snažíme o zvýšení prestiže učebních oborů, což má přímou návaznost na míru nezaměstnanosti. Navázali jsme také užší spolupráci s jedinou krajskou Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně.

Máme jako kraj také velmi dobrou spolupráci například s policií, což je významné při tom někdy trochu problematickém složení obyvatelstva.

Co je přetrvávající problém a kraj má v jeho řešní pouze omezené možnosti, to je nezaměstnanost. Jsme jako kraj stále bohužel na prvním místě v republice, a to i přes to, že se povedlo přivést velkého investora do zóny Triangle a objevují se i další menší investoři. Množství lidí bez práce je stále obrovské a v tomto smyslu vidím jako velký problém skutečnost, že velká část těchto lidí má takzvané základní vzdělání, pod čímž si můžeme představit devět nebo také šest tříd. Bohužel, často ti lidé navíc o práci ani zájem nemají, v čemž je i do jisté míry specifikum našeho kraje. Jako řešení vidím to, že my a stát musíme donutit rodiče dětí z této skupiny, aby je vodili do školy, aby měly minimálně výuční list. Jinak, pokud se o tom budeme bavit za deset let, budou stále na okraji společnosti a nebudou mít šanci to změnit. Bez vzdělání nemají absolutně šanci. Naneštěstí, tento problém tady bude i v dalším volebním období, ten nelze vyřešit během dvou let.

S hejtmanem Oldřichem Bubeníčkem hovořil

Miloš Spáčil

 

 

Nepřehlédněte

„V civilizované zemi rozhodují o regionálních záležitostech nikoliv jmenovaní úředníci jako za císaře pána ale zvolená samospráva,“

říká v rozhovoru k patnácti letům krajů hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

netolickyČeské a moravské kraje slaví patnácté narozeniny. Od doby svého vzniku, kdy jejich úřady fungovaly takřka v polních podmínkách, prošly velkým vývojem a změnily se v sebevědomé samosprávné celky respektované na centrální politické úrovni. O tom všem jsme hovořili v „narozeninovém“ rozhovoru s nejmladším ze současných hejtmanů Martinem Netolickým, který stojí v čele Pardubického kraje.

Krajské noviny na Facebooku

Redakce

Krajské noviny Evropské vydavatelství, s. r. o.
kancelářská budova P8, č.p. 80
533 53 Pardubice – Semtín
redakce@evropskevydavatelstvi.cz
telefony: 466 611 139, 777 100 388
© 2020 Krajské noviny

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Akceptuji